Hrebienok – Velká Studená dolina – Zbojnická chata

Náročný výstup, při němž je nutno přibližně během 2 hodin a 50 minut zdolat převýšení 670 m, přesto však určitě jeden z nejkrásnějších mezi všemi, které jsme dosud s dětmi ve Vysokých Tatrách absolvovali.

Cestu zahájíme na Hrebienku, odkud se vydáme po červené značce tatranské magistrály směrem k Rainerově chatě. Přibližně po 20 minutách chůze po zpevněné cestě dorazíme k rozcestí v ústí Velké Studené doliny, kde opustíme červenou značku a budeme pokračovat po modře značeném chodníku dále do Velké Studené doliny.

Chodník v tomto úseku vede lesem a začíná docela svižně stoupat po úbočí Slavkovského štítu. Za méně než půl hodiny chůze po modré značce necháme les za sebou a vstoupíme do pásma kosodřeviny a osamělých limb. Před námi se otevřou úchvatné výhledy na panorama Velké Studené doliny. Vpravo můžeme pozorovat mohutnou hradbu Prostředního hřebenu,  po své leve ruce pak budeme mít opravdu monumentální  masiv Slavkovského štítu zvrásněný celou řadou strmých žlabů a pilířu a před sebou pak ještě hodný kus cesty a spoustu výškových metrů…

Nicméně s tatranskou krásou všude kolem sebe nám bude cesta docela ubíhat, stoupání se v tomto úseku trochu zmírní a přibližně po hodině a čtvrt od začátku cesty, chviličku poté co obejdeme obrovský balvan ležící vedle chodníku, překročíme po dřevěnému můstku Velký Studený potok.

Potok nyní poteče po naší levé ruce a my začneme zase o něco svižněji stoupat vzhůru údolím. V tuto chvíli se nám při pohledu zdola může jevit, že se už blížíme k závěru doliny, ale zdání nás „naštěstí“ klame. Před námi se pouze zvedá mohutná římsa, za kterou cesta sice pokračuje dále, ale skývají se tam i mnohé další krásy Velké Studené doliny.

Před závěrem stoupání na horní hranu římsy je cesta ve dvou skalních úsecích jištena ocelovými řetězy. Tyto úseky ovšem nejsou (zejména za sucha)  nijak zrádné ani pod nimi nečíhají žádné hluboké strmé srázy. Retězy přijdou asi vhod za mokrého počasí nebo při námraze, kdy poskytují oporu při chůzi po hladké skále.

Jakmile zdoláme římsu a projdeme úzkým sedlem podél potoka, otevře se před námi pohled na Zbojnický spád, což je krásná dolina pod Javorovým štítem, v jejímž závěru leží v nadmořské výšce 2057 m Ľadové pleso. Po dřevěném můstku přejdeme potok vytékající ze Zbojnického spádu a budeme před sebou mít zřejmě nejnáročnejší část trasy – strmou stěnu pod Vareškovým plesem. Chodník však vede četnými drobnými serpentinami, které stoupání zmírňují, až nakonec zjistíme, že výstup zdaleka není tak náročný, jak se při pohledu zdola zdál. Stačí cca 15 minut chůze a vidíme před sebou Vareškové pleso. Je pojmenováno podle Vareškovej kotlinky, ve které leží. A ta získala své jméno podle rostlinky Lžičník tatranský (Cochlearia tatrae), polsky pak Warzucha tatrzańska.

Těsně nad Vareškovým plesem nás čeká ještě třetí a poslední úsek jištěný řetězy, o němž však platí to samé, co o dvou předcházejících.

Asi po deseti minutách chůze od Vareškového plesa dorazíme k Dlhému plesu, které leží v nadmořské výšce 1894 m. To už budeme mít Zbojnickou chatu na dohled a k našemu cíli nám bude zbývat jen několik málo minut.

Zbojnická chata nabízí docela slušné možnosti občerstvení, včetně teplých jídel a široké nabídky nápojů. Vzhledem ke skutečnosti, že veškeré zásoby jsou do chaty vynášeny na zádech nosičů, jsou ceny více než příznivé.

Budete-li mít po náročném výstupu ještě trochu sil a času, doporučují zajít ještě kousek dál za chatu ke Zbojnickému plesu (modrá zn.) nebo Starolesnianskému plesu (žlutá zn.).  Stojí to rozhodně za to!

Zpět na Tipy na túry…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


5 × jedna =

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>