Vysoké Tatry leží v dosahu českých a moravských turistů, z Prahy je Poprad vzdálen 560 km, z Brna 358 km. Při cestování do Vysokých Tater máme na výběr z několika způsobů dopravy:

Vlakem: Řada mých kamarádů využívá možnosti cestovat do Vysokých Tater vlakem. Vyrazí nočním lůžkovým rychlíkem (např. EN 445 Slovakia) a ráno přijíždějí do Štrby nebo Popradu, odkud se snadno dostanou zubačkou na Štrbské Pleso, respektive do Tatranské Lomnice a na tůru vyrážejí prakticky přímo z nádraží vyspaní a odpočatí. Navíc se vyhnou případným zácpám na silnici a nemusejí se starat o auto a parkování.

Po silnici autobusem: Z České republiky provozuje autobusovou dopravu do Vysokých Tater řada společností. Např. SAD Humenné, Student Agency, Arriva Praha, CK Eurotour, Eurobus. Stačí si jen vybrat.

Po silnici vlastním autem: Zatím, co cestu vlakem do Tater znám jen zprostředkovaně a autobusem jsem ji absolvoval jednou, vlastním autem jsem ji absolvoval mnohokrát.

Z Kyjova do Popradu je cesta dlouhá cca 290 km a zabere nám i s přestávkou na oběd přibližně 4 hodiny.

Na území Slovenské republiky přijíždím po silnici I/54 přes hraniční přechod Strání – Moravské Lieskové. U Nového Města nad Váhom najedu na Slovenskou D1 a pokračuji po dálnici až do Žiliny. Provoz na slovenské dálnici je ve všední den o poznání nižší než v ČR a i povrch dálnice je o dost  lepší než u nás. Těsně před Žilinou dálnice končí a je potřeba projet po tranzitní trase městem. V Žilině provoz většinou o poznání zhoustne. Od Žiliny až po Ružomberok dosud není v úseku cca 80 km dálnice dobudovaná a je třeba pokračovat úzkým údolím Váhu po silnici I/18 přes Martin. Po této jediné silnici proudí prakticky veškerá silniční doprava mezi severními částmi západního a východního Slovenska, takže každá nehoda nebo omezení provozu zde znamená dlouhé kolony a pomalé popojíždění.

V Martině mohu jen doporučit udělat přestávku u motorestu Koliba 77, kde si můžete dát k obědu některou z výborných slovenských specialit.

/edit 2015/ Na začátku letní turistické sezony 2015 byl zprovozněn nový 18 kilometrový úsek D1 Dubná Skala – Turany, který umožní řidičům vyhnout se městům Vrútky a Martin i několika dalším obcím. Cesta do Tater se tím zase o něco zrychlí a zjednoduší. /edit/

Pokud zdárně překonáme hustý provoz a všechny dopravní komplikace krásného hlubokého údolí Váhu a bez problémů projedeme i Ružomberkom, pokračuje bez komplikací další cesta po dalším už kompletně dohotoveném úseku dálnice D1 až do Popradu.

Při zpáteční cestě doporučuji zastavit na dálničním odopočivadle u přehrady Liptovská Mara a po krátkém chodníčku sejít až na pláž k vodě. Budete odměněni krásnými výhledy na hřeben Západních Tater a masiv Kriváně.

Pokud použijete k cestě do Vysokých Tater auto, pravděpodobně budete muset řešit i parkování. Drtivá většina všech ubytovacích zařízení má pro své hosty parkoviště zdarma, ale je dobré, si to vždy před rezervací pobytu ověřit.

Ve všech turistických střediscích Vysokých Tater jsou k dispozici záchytná parkoviště s dostatečnou kapacitou. Celodenní parkovné stojí obvykle 5,60 EUR, hodinová sazba bývá cca 1,80 EUR. Celodenní lístek z parkovišt, které provozuje město Vysoké Tatry, platí na všech městských parkovištích. Existuje i možnost, že někde zaparkujete zdarma. Např. v Tatranské Poliance se parkovné neplatí.

Ve Vysokých Tatrách jsou hlavní dopravní tepnou silnice č. 537 a 67, tzv. Cesta Slobody (česky Svobody). Své jméno dostala v roce 1919 na počest vzniku samostatného Československa. Cesta Slobody měří cca 80 km, začíná v Podbanském a končí na severní straně Vysokých Tater v Lysé Poľaně na hranicích s Polskem a spojuje jednotlivé tatranské osady.  Prochází okrajem Štrbského Plesa, přes Vyšné Hágy, Novou a Tatranskou Polianku, Starý Smokovec, Tatranskou Lomnici, Kežmarské Žľaby, Tatranskou Kotlinu, Ždiar, Podspády a Tatranskou Javorinu.

Cesta Slobody je bezesporu jednou z nejkrásnějších silnic Slovenska a mnohý řidič na ní nespěchá a volí vyhlídkové tempo. Však je se rozhodně na co dívat!