Vysoké Tatry jsou nejvyšším pohořím Slovenska i Polska. Jsou zároveň i nejvyšším pohořím celého karpatského systému a Gerlachovský štít (2654,6 m) je nejvyšším vrcholem celých Karpat.

Od východu na západ měří Vysoké Tatry asi 26 km a od severu na jih 17 km. Zaujímají rozlohu 341 km², z toho cca 260 km² na území Slovenska a 81 km² na území Polska.

Jsou geomorfologickým podcelkem Východních Tater společně s Belianskými Tatrami, od kterých je odděluje Kopské sedlo. K jihu se svažují do Podtatranské kotliny. Na severní straně sousedí se Spišskou Magurou a západě je Kôprová dolina odděluje od Západních Tater.

26 vrcholů ve Vysokých Tatrách je vyšších než 2500 metrů. Hlavní hřeben Vysokých Tater téměř vůbec neklesá pod 2000 metrů a jeho nejvyšším vrchol Ľadový štít dosahuje výšky 2627 metrů.

Geologická stavba Vysokých Tater je poměrně pestrá. Jejich žulové jádro se vytvořilo už v prvohorách. Druhohorní moře nám v Tatrách zanechalo pestrou vrstvu usazených hornin, jako např. vápenec, dolomit, břidlici, křemenec či pískovec. Konečnou tvář Vysokých Tater
dotvořily mohutné ledovce v dobách ledových, které vyryly do reliéfu Tater hluboké  doliny. Ve většině dolin Vysokých Tater jsou dodnes památkou na činnost dávných ledovců jezera ledovcového původu – plesa. Celkem můžeme ve Vysokých Tatrách napočítat asi 120 ples.

Dvě největší plesa mají rozlohu přibližně 20 ha. (Veľké Hincovo pleso 20,08 ha a hloubku 53 m, Štrbské pleso 19,76 ha a hloubku 20 m).

Vysoké štíty a rozhlehlé svahy Vysokých Tater zachycují ohromné množství srážek, které jsou odváděny řadou horských potoků a říček. V dlouhém zimním období je akumulováno značné množství vody ve sněhové pokrývce silné místy i několik metrů.

Vysoké Tatry patří k baltskému a současně i černomořskému úmoří. Řekami Poprad a Dunajec je voda odváděna do Wisly a do Baltu. Bílý Váh pramenící pod svahy Kriváně a řeka Bělá, která se pod Liptovským Hrádkom vlévá do Váhu, odvádějí vodu do Dunaje a dále do Černého moře.

Celou řadu tatranských potoků zdobí nádherné vodopády. Za zmínku i za vidění rozhodně stojí Kmeťov vodopád v Kôprovské dolině vysoký 80 m, Vodopád Skok (vysoký cca 30 m)
v Mlynickej doline, nádherný Velický vodopád padající do Velického plesa, Obrovský vodopád v ústí Malé Studené doliny i impozantní Vodopády Studeného potoka (Malý, Skrytý a Dlhý vodopád).

Tatry jsou unikátní přírodní pokladnicí s mimořádným množstvím vzácných rostlinných i živočišných druhů, z nichž mnohé jsou endemické (nevyskytují se nikde jinde). Roste zde asi 1200 druhů vyšších rostlin a dalších více než 1500 druhů řas, lišejníků a mechů.

Tatranskou flóru ovlivňuje jak nadmořská výška a horninové podloží, ale také i rozmanitost vegetačních stupňů (pásem). Strmý profil Tater umožňuje pozorovat zřetelně viditelné přechody mezi jednotlivými vegetačními stupni.

Do 700 m nadmořské výšky je to podhorský stupeň tvořený zejména podtatranskými loukami a zemědělskými kulturami.

Horský stupeň (700 až 1550 m n.v.) je tvořen většinou smrkovými porosty, ojediněle se zde vyskytuje borovice lesní, borovice limba, jedle, modřín, bříza, jeřáb ale i buky a javory.

Horské lesy poskytují domov celé řadě vzácných živočišných druhů. Žije tady například rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk, karpatský jelen i černá zvěř. Z ptačích druhů stojí za zmínku především tetřev hlušec, čáp černý nebo orel křiklavý. Dále se zde vyskytuje mnoho druhů pěvců a také další dravci.

Až do doby celkem nedávné byl souvisle zalesněn prakticky celý horský stupeň na slovenské straně Vysokých Tater. To se však dramaticky změnilo večer dne 19. listopadu 2004. Takzvaná tatranská bóra, což je ničivý větrný úkaz způsobený rozdílným atmosferickým prouděním na návětrné a závětrné straně hor, kdy na závětrné straně v podstatě dojde k odsávání vzduchu a následně vzniklá výrazná tlaková níže je prudce vyplněna vzduchem, který se převalí přes hřeben hor, dosáhla rychlosti orkánu a poryvy větru o rychlosti až 230 km/h naprosto zpustošila plochu lesa o rozloze 12 500 ha. Podle údajů TANAPu byly vyvráceny asi 2 miliony m³ dřeva.

Další škody na lesních porostech způsobil jednak velký lesní požár nad Tatranskou Polankou vzniklý v červenci 2005 zřejmě při odstraňování následků kalamity, ale hlavně přemnožení kůrovce v polomech, který následně napadl rozsáhlé dosud zdravé plochy
horských smrků.

Na odkrytých plochách došlo k prudkému rozvoji bylinného patra a změně charakteru horského stupně. V současné době (8 let od kalamity) je značná část ploch již znovu zalesněna, a to jak přirozenou cestou, tak i působením člověka a nový les už místy přesahuje výšku člověka. Přesto však bude trvat ještě dlouhou řadu let, než dojde k obnově původní tváře Vysokých Tater.

Subalpinský stupeň (1550 až 1800 m n.v.) je pásmem, kde se postupně vytrácí souvislý les, který řídne a postupně přechází do porostů kosodřeviny (borovice kleč). Nad pásmem lesa se ještě tu a tam vyskytne otužilá borovice limba, bříza nebo jeřáb.

Najdeme zde i množství bylin, například podbělici alpskou, hořec tolitovitý, hořec jarní, mléčivec alpský, koniklec a další.

Alpinský stupeň (1800 až 2300 m n.v.) je tvořen porosty vzácných vysokohorských luk, které se rozprostírají mezi skalami, pásmy sutě a ojedinělými skupinkami kleče. Je to těžko přístupný domov nejvzácnějších vysokohorských rostlinných a živočišných druhů.
Rostou zde různé druhy kamzičníků, zvonky, hořec tečkovaný, velmi vzácný modře kvetoucí hořcokvět Clusiův, kuklík horský nebo mateřídouška karpatská.

Žije zde populace kamzíků tatranských a svišťů horských. Nepřístupné skalní stěny poskytují bezpečné hnízdiště orlu skalnímu nebo sokolu stěhovavému. Kvetoucí louky poskytují potravu vzácným druhům motýlů. Vody obývají pstruzi a vzácně i vydra říční.
Najdeme zde i plazy, například zmiji obecnou, ještěrku živorodou nebo užovku podplamatou.

Vysoké Tatry jsou srdcem Tatranského národního parku (TANAP), který zajišťuje ochranu nádherné tatranské přírody pro příští generace.